Kouč

Na začátku poznání je vždy nějaká otázka. Otázka je silný a mocný nástroj. Je základem psychologické techniky – koučování. Traduje se, že princip koučování vznikl ve sportu, když přípravu sportovce musel na čas převzít trenér, který danému sportovnímu odvětví vůbec nerozuměl. Protože nemohl svěřence vést, musel se to od něho nejdřív naučit. Zjišťoval, jak dosahoval výkonu, co proto dělal, co potřebuje právě teď, jak na to, aby to co nejvíc fungovalo… No a najednou zjistil, že sportovec zvýšil výkonnost podstatně víc než s předchozím trenérem. A princip byl na světě… V podstatě jde o systém kladení otázek, které navedou partnera k přemýšlení o svém jednání, výsledcích, plánech. Ale jaké otázky používat a jak?

Protože je koučink v zásadě strukturovaná konverzační výměna mezi koučem a klientem, schopnost dobře klást otázky je jedním z hlavních nástrojů exekutivního kouče. Rozdíl mezi každodenní konverzací, ve které se obě strany mohou jedna druhé ptát, a koučinkovou konverzací tkví v koučově pečlivém výběru otázek pro určitý účel. Otázky mají široké spektrum využití: od prostého sběru dat a informací až po efektivní změnu osobnosti. Pro kouče je klíčové vědět kdy a jak použít daný druh otázky a umět vždy posoudit případný dopad otázky na klienta. Obratné kladení otázek vyžaduje, aby byl kouč schopný reflexe: aby dokázal přemýšlet o formulaci otázky a požadovaném výsledku, aby uměl otázku správně položit a snad nejdůležitější je, aby dokázal předvídat, jaký dopad bude otázka na klienta mít.

Před položením otázky klientovi se musí kouč zamyslet: Jaký je důvod, proč se ptám na tuto otázku. To je důvod, proč se nedoporučuje sestavovat si katalog obvyklých otázek. Otázky je třeba pokládat v kontextu daného klienta a jeho specifické situace. Koučinková konverzace musí „plout“. Otázky připravené před vlastním sezením nebo připravené z knih mohou celý proces zničit, zejména pokud se používají neflexibilně a automatizovaně.

Nepůsobí moc dobře, když všechny své otázky čteme z papíru. Samozřejmě je důležité mít poznámky, kterých se můžeme držet. Ovšem hrozí tu jedno riziko: pokud máme otázky napsané na papíru, máme tendenci se jich za každou cenu držet a unikne nám řada zajímavých a důležitých informací a rozhovor se může odvíjet jiným směrem, než jsou skutečné potřeby druhé strany.