Kouč

Definice 1) Česká definice koučování charakterizuje koučink jako metodu užívanou „k taktnímu a ohleduplnému ovlivňování“.

Definice 2) „koučování je kombinace individuálního poradenství, osobní zpětné vazby a prakticky orientovaného tréninku; účelem je dosahování profesního a osobnostního rozvoje.“

Definice 3) Koučink je účinná moderní metoda rozvoje lidí a dosahování cílů. Je to interdisciplinární obor, který vychází z různých odborných směrů. Dotýká se psychologie, manažerského řízení, má systémové zdroje. Je syntézou prvků tréninku, osobního rozvoje, komunikace, poznávání a všechno dohromady pak tvoří koučování. Je to partnerství s klientem v originálním tvůrčím procesu. Cílem koučinku je usnadnit klientovi práci, pomoci mu s řešením složitých situací a podpořit jeho úspěch. Kouč pomáhá nastavit cíl, objevit skutečnou motivaci a stanovit efektivní cestu k dosažení cíle. Koučink učí člověka najít svou vlastní cestu podle toho, co sám chce, a objevovat zdroje v sobě. Koučink vychází z vědeckého poznání o vývoji a fungování lidského mozku, pracuje s potenciálem klienta a jeho skrytými schopnostmi. Pomáhá překonávat osobní bariéry a různé formy strachu, které nám brání dosáhnout toho, o čem sníme.

Definice 4) Koučink je partnerství, jehož posláním je definování konkrétního cíle a vytvoření struktury, podpory a optimálního motivačního prostředí za účelem dosažení tohoto vytčeného cíle.

Definice 5) Koučování (též koučing nebo koučink) je metoda poradenství a školení, pro niž je charakteristické, že trenér (kouč) nedává pevné rady a doporučení, ale hledá řešení společně s klientem. Termín pochází z anglického slovesa coach (trénovat, vést).

 

Tak to jsme si pro začátek moc nepomohli. Zkusme to tedy znovu, a opravdu od začátku.

 

Sókrátés (469 - 399 př. n. l.), byl athénský filosof, učitel Platónův. Je považován za jednu z nejvýznamnějších postav evropské filosofie.

Sókratés byl přesvědčen, že lidé chybují hlavně proto, že nedovedou správně užívat svůj rozum a že jednají podle svých domněnek, místo aby se snažili skutečně poznávat. Větu „Vím, že nic nevím“, Sókratés patrně neřekl, byl však vůči ostatním ve výhodě v tom, že věděl o svých omezeních.

Největším přínosem západnímu myšlení je Sókratova dialogická metoda tázání, která se nazývá sókratovská či maieutická. Postupně se dospívá k hypotézám, tvrzením a axiomům, na nichž tyto hypotézy stojí a které nevědomě vytvářejí názor člověka na danou otázku. Název maieutická metoda či maieutika pochází ze samotné metody, která přivádí na svět implicitní názory tázaného, kterým pak sám lépe porozumí (řecké „maieutria“ znamená porodní bába).

Základním principem Sókratovy filozofie i teorie výchovy bylo heslo „Poznej sebe sama!“ Proces výchovy záležel v sebepoznávání a v sebezdokonalování. Odtud vyplývala i jeho metoda poučování:

Nepodával svým posluchačům souvislý výklad, ale vedl s nimi rozhovor, v němž obratně volenými otázkami se snažil posluchače vést k tomu, aby sami dospěli k poznání pravdy. Nesprávnou odpověď neopravoval, ale dalšími otázkami přiváděl posluchače do rozporů, z nichž poznal svou chybu.

 

A tu to máme! V kostce je zde shrnut princip a metoda koučinku, umění starého 2 500 let. Současnost přidala k této metodě „jen“ vědecké poznání o vývoji a fungování lidského mozku. Vraťme se tedy do současnosti.

 

Za zakladatele moderního koučinku jsou považováni legendární John Whitmore a TimothyGallwey. Sir John Whitmore, vyhledávaný britský poradce a pedagog, zahájil svou kariéru jako profesionální automobilový závodník a v šedesátých letech minulého století dosáhl mnoha úspěchů jako člen automobilové stáje Ford. Po několika letech podnikání ve Velké Británii, Švýcarsku a USA založil se svým společníkem Timothym Gallweyem firmu Inner Game Ltd., která významně obohatila nové přístupy vedení lidí ve sportu i v manažerském výcviku. TimothyGallwey o koučování říká:

„Koučování uvolňuje potenciál člověka a umožňuje maximalizovat jeho výkon tím, že odstraní vnitřní bariéry. Koučování spíše, než by něčemu učilo, pomáhá učit se.“

V okamžiku, kdy kouč odstraní vnitřní překážky, sníží se vliv překážek vnějších natolik, že se stanou zvládnutelnými. Co však znamená uvolnit potenciál?

Zaměstnanec se uchází o místo ve firmě, zaměstnavatel ho přijme na základě prokázaných vědomostí a dovedností. Po čase však zaměstnanec nepodává takový výkon, jaký byl od něho očekáván. Buď tedy zaměstnance propustí, nebo mu, například, poskytne dobré rady, případně ho pošle na školení. Tím však "pouze" zvyšuje jeho úroveň vědomostí. Překvapivé pak následně bývá, že občas, ani po těchto podpůrných prostředcích se výkon zaměstnance nezvýší.

Koučink je něco jiného. Kouč věří, že znalostní úroveň zaměstnance je dostačující, jen mu něco brání, aby se naplno projevil. Všichni od dětství posloucháme své rodiče, učitele, starší kamarády a v dospělosti nadřízené, a ti všichni nám říkali, co máme či nemáme dělat a jak. My se pak pohybujeme po této „trati“, v zajetí představy co je - podle našich autorit - správné. Cílem koučinku je, v tomto případě, prostřednictvím otázek otevřít a ukázat opravdovou realitu, tedy ukázat zaměstnanci jaký je, co umí, jaké má možnosti a jaké existují v jeho okolí prostředky, nástroje, lidé, kteří mu mohou pomoci dosahovat cílů.

Druhým krokem je předání odpovědnosti.

Kouč v tuto chvíli dává klientovi maximální možnost volby v tom, co sám se svým potenciálem a s dostupnými zdroji udělá. Vlastní volba toho, co uděláme, bez viditelné manipulace, přináší motivaci a odpovědnost nás samých za sebe a za své cíle. Koučink není o cizích radách, za které bychom měli převzít odpovědnost.

Koučink je tedy o vnímání reality, vlastní odpovědnosti za svůj cíl, zvyšování sebevědomí a uvolňování potenciálu člověka po odstranění vnitřních bariér.